Konstrukce statoru střídavého servomotoru je v zásadě podobná jako u kapacitního děleného jednofázového asynchronního motoru a stator je vybaven dvěma vinutími s rozdílem poloh 90 stupňů, jedním je budicí vinutí Rf, které je vždy připojeno na střídavé napětí Uf a druhé je řídicí vinutí L, které je připojeno k napětí řídicího signálu Uc. Střídavé servomotory se tedy také nazývají dva servomotory.
Rotor střídavého servomotoru je obvykle vyroben jako klec nakrátko, ale aby měl servomotor široký rozsah regulace rychlosti, lineární mechanické vlastnosti, žádný jev „rotace“ a rychlou odezvu, měl by mít vlastnosti velkého odporu rotoru a malého momentu setrvačnosti ve srovnání s běžnými motory. Existují dvě formy konstrukce rotoru, které se široce používají: jednou je rotor s kotvou nakrátko vyrobený z vodivého materiálu s vysokým odporem vyrobený z vodicí tyče s vysokým odporem, aby se snížil moment setrvačnosti rotoru, rotor je vyroben štíhlý; druhý je miskovitý rotor bez jádra vyrobený z hliníkové slitiny, stěna misky je velmi tenká, pouze 0.2-0.3 mm, aby se snížil magnetický odpor magnetického obvodu, pevný vnitřní stator by měla být umístěna do bezjádrového pohárkového rotoru.
Když střídavý servomotor nemá žádné řídicí napětí, existuje pouze pulzující magnetické pole generované budicím vinutím ve statoru a rotor je nehybný. Při řídicím napětí se ve statoru generuje točivé magnetické pole, rotor se otáčí ve směru točivého magnetického pole, při konstantní zátěži se s velikostí řídicího napětí mění otáčky motoru, otočné magnetické pole se otáčí ve statoru. když je fáze řídicího napětí opačná, servomotor bude obrácený.