Základní funkce servoenkodéru je stejná jako u běžného kodéru, jako je absolutní typ má A, Kromě toho se servoenkodér liší od běžného kodéru, to znamená, že většina servomotorů jsou synchronní motory, a poloha magnetického pólu rotoru musí být známa, když se synchronní motor spustí, aby mohl být servomotor nastartován s vysokým točivým momentem, takže musí být vybaven několika dalšími signály pro detekci aktuální polohy rotoru , jako je inkrementální typ má UVW a další signály, kvůli těmto signálům pro detekci polohy rotoru je servokodér trochu komplikovaný, takže běžný člověk nechápe jeho důvod a někteří výrobci záměrně zakrývají některé signály a příslušné informace jsou neúplné, což přispívá k záhadě kodéru servomotoru.
Protože rozdíl mezi fází A a fází B je 90 stupňů, lze dopřednou a zpětnou rotaci kodéru určit porovnáním toho, zda je fáze A vpředu nebo fáze B vpředu, a lze získat nulový referenční bit kodéru. přes nulový impuls.
Materiály kódovacího kotouče jsou sklo, kov, plast, skleněný kódový kotouč je velmi tenká rytá čára nanesená na skle, jeho tepelná stabilita je dobrá, přesnost je vysoká, kovový kódový kotouč je přímo skrz a ne skrz rytá linie není křehká, ale protože kov má určitou tloušťku, přesnost je omezená, jeho tepelná stabilita je řádově horší než u skla, plastový kódový kotouč je ekonomický, jeho cena je nízká, ale přesnost , tepelná stabilita, životnost je špatná.
Rozlišení – Kodér se nazývá rozlišení podle toho, kolik průchozích nebo tmavých čar je poskytnuto na otočení o 360 stupňů, známé také jako analytické indexování, nebo přímo vážení kolika řádků, obecně v 5~10000 řádcích na otáčku.